Podle Wikipedie je předsudek zakořeněný úsudek či názor, který není založen na spolehlivém poznání, ale na pouhém mínění či předpokladu. Obvykle vychází ze stereotypů, neoprávněného zobecnění nebo zjednodušení zkušenosti, uvádí se na webu verywellmind.com.
Předsudek může být popsán také jako rychlá reakce na jakoukoli událost nebo třeba na konkrétního neznámého člověka na základě dílčích informací. Předsudek patří jednoznačně k základním pilířům lidského přístupu ke světu a ve formě logické indukce je i základem moderní vědy. Přestože se názory vědců v oblasti sociálních věd často liší, většina z nich se shoduje, že předsudky jsou obvykle negativní. Na předsudcích je tedy nemilé, že jejich nositelé mohou své zkreslené závěry považovat za skutečnost a šířením této zkreslené skutečnosti mohou významně ovlivňovat své okolí a způsobovat nenapravitelnou křivdu.
Člověk může mít například spoustu předsudků o křesťanech, muslimech, Židech, černoších nebo Asiatech. To ale není problém. Problém nastává až v okamžiku, kdy sám sobě dovolí, aby tyto jeho vlastní předsudky ovlivnily způsob, jakým na tyto lidi pohlíží a jak se k nim chová. Často se také závěry plynoucí z předsudků zobecňují. Ve společnosti se často setkáváme s předsudky na základě rasy, pohlaví, náboženství nebo kultury vůči určitým skupinám lidí. Lidé trpící předsudky se často zkrátka nedokážou dívat na člověka jako na jedinečnou osobnost.
Mezi nejznámější typy předsudků patří:
- rasismus – na základě biologických rozdílů
- sexismus – na základě pohlaví
- ageismus – na základě věku
- klasismus – na základě sociální třídy
- homofobie – na základě homosexuality
- nacionalismus – na základě národnosti
- náboženské předsudky
- xenofobie – na základě obecné cizosti
Předsudky mohou být v první řadě velmi negativní pro jejich samotného tvůrce. Mohou totiž potlačit jeho schopnost dozvědět se více o lidech, kteří se od něj liší nebo o věcech které nezná. Může tedy přicházet o vztahy (nebo minimálně rozhovory), které pro něj mohou mít hluboce naplňující potenciál.
Předsudky ale nejvíce ubližují těm, kterých se dotýkají. Nejenže jim tyto uzavřené a definitivní domněnky mohou způsobit opravdovou bolest, ale mohou dokonce ovlivnit jejich schopnost získat ve světě šanci na plnohodnotný život.
Jedním ze zjevných předsudků, který v současnosti panuje ve střední Evropě jsou předsudky vůči muslimům. Populistické protimuslimské tažení v předvolebních kampaních způsobilo, že mnoho lidí, kteří se s žádným muslimem nikdy nesetkali, je přesvědčeno, že muslimové jsou obecně násilní, nenávistní a fundamentalističtí. Těžko se lidem, kteří tzv. „neopustili zahrádku“, vysvětluje, že muslim nerovná se násilník. Pouze lidé, kteří mají mezi muslimy spoustu přátel vědí, že je mezi nimi spousta skvělých lidí stejně jako mezi křesťany či ateisty. Ve všech skupinách se ale zajisté najdou i lidé, k nimž se atribut „skvělý“ nehodí.
Podle psychologa Gordona Allporta, významného amerického psychologa minulého století, vznikají předsudky a stereotypy částečně jako výsledek normálního lidského myšlení. Abychom mohli vnímat svět kolem nás, je důležité třídit informace do mentálních kategorií.
„Lidská mysl musí myslet s pomocí kategorií,“ vysvětluje Allport ve své knize The Nature of Prejudice (Povaha předsudku). „Jednou již vytvořené kategorie jsou základem pro běžné předsudky. Tomuto procesu se nemůžeme vyhnout,“ uvádí se v knize. Kategorie k našemu životu patří a jsou základem pro jakýsi pořádek. Jinými slovy, často jsme závislí na naší schopnosti zařazovat lidi, myšlenky a předměty do různých kategorií, abychom snáze porozuměli světu.
Jsme ale zaplaveni příliš velkým množstvím informací, než abychom je mohli všechny logicky, metodicky a racionálně roztřídit. Bohužel tato rychlá kategorizace vede k chybným předpokladům, které mají dopad na jednotlivce i celý svět. Přítomnost některých hromadných předsudků (-izmů) v nás si už ani neuvědomujeme. Tím hůře se s předsudky bojuje.
Jedním z prvních způsobů, jak si sami pomoci, je tedy přijmout, že k nim prostě dochází. Když si uvědomíme vlastní přirozenou tendenci k předsudkům (a tu zažíváme všichni, ať už vědomě, nebo ne), budeme se moci snáze přistihnout „při činu“ a sami se korigovat. Po tomto uvědomění budeme ochotni něco změnit.
Když si uvědomíme, že někoho nepodloženě odsuzujeme, zkusme si položit následující otázky:
Proč mě napadá tato myšlenka? Jaký mám důkaz, že můj úsudek o této konkrétní osobě nebo skupině je správný? Co o této osobě nebo skupině vím? Je možné, že bych mohl být zaujatý?
Vědci neustále hledají různé způsoby, jak lze předsudky omezit nebo dokonce odstranit. Jednou z metod, která se ukázala jako velmi úspěšná, je například stát se na chvíli námi posuzovaným člověkem. Pouhá vaše představa, že jste v „kůži“ druhé osoby, ji může ve vašich očích polidštit. Stanete se tak dobrovolně člověkem, o němž přemýšlíte negativně, a právě vaše „vtělení se“ do něj vám může pomoci jej pochopit. Důležitá je ovšem vaše skutečná ochota a snaha. Pokud ji nemáte, nikam se neposunete.
Pokud tak učiníte, uvidíte v osobě, ke které jste cítil doposud jistý odpor, člověka, který má matku a otce, sourozence, kamarády, kolegy nebo třeba partnera či partnerku. Uvidíte někoho s jedinečnými zájmy, citem, schopnostmi milovat, plakat a smát se.
Další cestou, jak odstranit vlastní předsudky je vzdělání. Máte-li předsudek vůči nějaké skupině lidí, vyhledejte si na důvěryhodných webech ověřené informace a nastudujte historii. Nenechávejte se strhávat davovými a virálními videi či fotografiemi. Vytvořte si vlastní názor. Kromě toho, že si rozšíříte obzor, ucítíte i nárust vlastního sebevědomí. Budete sami sebou a budete mít vlastní úsudek. Zbavíte se neopodstatněných zlých předsudků.
Nejlepší způsob k odstranění předsudků je ale jednoznačně vycestovat a strávit s lidmi různých náboženských vyznání a různých barev pleti co nejvíce času. Po pár rozhovorech jednoznačně pochopíte, že mít předsudky vůči komukoli odkudkoli, je hloupé a vás nedůstojné. Budete sami sebou nadšeni a svět vás začne ještě více bavit.
Zdroj: verywellmind.com
