Sbalte si 9 kg batůžek a vyrazte na 200 km dlouhou pouť kanadskou divočinou. Že na to nemáte koule? Ale jde to. Patrik Zouhar to dokázal a o své kanadské výpravě se rozepisuje na svém blogu Zjednoduseno.
Jste uprostřed pralesa. Mezi hady, pumami a medvědy. Bez mobilního signálu. Bez cizí pomoci. Nemůžete si skočit do supermarketu, když vám dojde jídlo a voda. Nemůžete si zajít k doktorovi, když si vymknete kotník. Můžete se spolehnout jen sami na sebe a na vaši minimalistickou výbavu. Strávit dva týdny v kanadské divočině je osvobozující zážitek, který vám nikdo nevezme.
Touha vyrazit jen tak nalehko na dlouhou pouť pronásledovala Patrika už několik let. Na přednáškách často probíraná a mezi sólo cestovateli oblíbená Svatojakubská pouť do Santiaga de Compostela jej napadla jako první. Nakonec ale odletěl na jihozápad Kanady, do místa na hony vzdáleného od španělského Santiaga, a objevil něco ještě lepšího a dobrodružnějšího. Na prosluněném horizontu Britské Kolumbie se objevila cesta, která měla začít novou kapitolu jeho života. Cesta, kde měl znovu najít sám sebe.
Sunshine Coast Trail je nejdelším hut-to-hut trailem v Kanadě. Můžete jít od chaty k chatě a nemusíte řešit, jak a kde budete nocovat. Samotná stezka je dlouhá 180 km, se zásobovacími odbočkami a návratovou cestou se lehce přehoupnete přes 200 km. Prochází těmi nejhezčími místy „slunečního pobřeží“. Patrik se prodíral hustým pralesem, žasl nad nespoutanou silou divokých řek a vodopádů, koupal se v jezerech s průzračně čistou vodou a šplhal na panoramatické vrcholy s 360° výhledem.
Sám v lese, kde je medvědů víc než lidí
Nutno dodat, že Sunshine Coast Trail je poměrně náročný a není pro každého. Jste zde odříznuti od pohodlného městského života. Taky se pořádně zapotíte. Procházku po rovince ani vyasfaltované cesty tady nečekejte – převážná část vede pralesem, kde musíte přelézat nebo podlézat popadané stromy, přeskakovat větve a vyhýbat se klouzajícím kořenům. Na některých místech je cesta tak zarostlá, že si přejete mít v ruce mačetu. Po vydatném lijáku jdete třeba několik dní v mokrých pohorkách nebo naopak umíráte žízní a vyčerpáním, když vám celý den na hlavu svítí slunce a vy zoufale hledáte kousek stínu, kam byste se schovali.
Trail budí respekt i co se týká převýšení, podle aplikace AllTrails od startu až do cíle nastoupáte neuvěřitelných 7332 výškových metrů. Sotva slezete z jednoho kopce, už se před vámi rýsuje výstup na druhý. Další úskalí můžou představovat zvířata – slimáci a žáby asi nikomu vadit nebudou, horší to může být s hady, pavouky a všudypřítomnými agresivními komáry. A samozřejmě medvědi a pumy, před kterými je dobré mít se na pozoru.
Přesto existují důvody, proč tohle všechno dobrovolně podstoupit. Proč se na čas vzdát měkké postele a horké sprchy a vydat se na pouť do neznáma. Důvody mohou být různé. Třeba posouvání vlastních hranic, rozšiřování komfortní zóny, přijímání nečekaných výzev, učení se novým dovednostem nebo nabývání zkušeností, které si za peníze nekoupíte.
Z nuly na dvě stě za 14 dní
Ujít 200 kilometrů pěšky nedotčenou kanadskou přírodou zabralo Patrikovi dva týdny. Koupal se nahý v jezerech, pozoroval život zvířat kolem sebe nebo jen tak seděl na kameni a oslavoval přítomný okamžik. Žádný deadline, do kdy se musí vrátit. Žádný minimální počet kilometrů za den. Poslouchal jen své tělo.
„I přesto, že jsem se narodil a celý život žil ve městě, po několika dnech v divočině jsem pobyt v úzkém kontaktu s přírodou začal brát jako defaultní stav. Jako něco naprosto přirozeného, co je mi vlastní, kde se cítím šťastný a kde mi nic nechybí,“ říká Patrik Zouhar.
Tahle pouť prověřila nejen jeho fyzickou kondici a outdoorovou výbavu, ale hlavně vůli, houževnatost a sebedisciplínu. Přinesla Partikovi spoustu hlubokých zážitků a osobnostně i cestovatelsky jej obohatila.
„Vážím si všech lidí, které jsem po cestě potkal a kteří mi jakkoliv pomohli dotáhnout to až k vysněnému nultému kilometru, na pomyslný konec světa. Jednu věc jsem podcenil – nebyl jsem dostatečně připravený na krvelačné komáry a zaplatil za to doslova vlastní krví. Když jsem stál na břehu Pacifiku a chystal se vyplout do neznámých vod, dychtivý po dobrodružství, nevěděl jsem, co tam najdu. Teď už to vím. Našel jsem dokonalé splynutí s přírodou a návrat k základním lidským hodnotám. Našel jsem sympatické a laskavé lidi. Našel jsem ztracenou motivaci a chuť do života,“ uzavírá popis kanadské výpravy Patrik.
Zdroj: ZJEDNODUSENO.CZ
